Na kole v Jizerkách.

23. únor 2011 | 23.28 |
› 

Včera osada Jizerka hlásí  -25 st., nevím jak dnes, brrrr,  ale v každém případě pořádná kosa !  Jo, tenkrát v Jizerkách - teď zabrousím do vzpomínek.... Bylo to v létě, když má sestra Jarča prohlásila - "co myslíš, co kdybysme si udělali rodinnej vejlet do Jizerek, ale na kolech, to bys určitě zvládla. "  "Jé, to já bych ráda jela..."  hned jsem se návrhu chytila. Nevadí, že na kole jedu tak akorát z kopečka a v rovině po vesnici.... Vždyť také - jaký pán takový krám - abyste rozuměli,  mé kolo už hodně pamatuje, tak jako má kolena, patřičně rozvrzaná. Inu, svůj k svému.... Jelo nás pět, sestra se synem, můj synek a snacha, no a já, na zážitky v Jizerkách natěšená. "Vyjedem ze Smědavy, vezmem to přes Jizerku a okružní trasou zpátky na parkoviště...", měla Jaruška cestu promyšlenou.  A tak se jelo.  Na první rovince po mírném stoupání jsem z kola slezla, abych si oddychla a výhledem pokochala a něco málo z té přírody kamerou natočila. Jak se tak rozhlížím, předčasně jásám - "Jaruš, tady je rovinka, tady se pojede, to bude paráda."  Pak jsem nasedla na kolo,  sotva párkrát šlápla do pedálů, v tom za mnou BUM a PRÁSK - ozvala se rána...  "Doprčic, rupla mi duše, náhradní nemám, zatracený kolo!"  Tak a co teď?  Přece se nevrátím a jet na něm nemůžu, ach jo, já se tak těšila... Víš co, napadlo někoho, my pojedem dál, počkáme na tebe u rašelinišť. Zmizeli z dohledu, já po svých šlapala a kus cesty dál sebou to kolo vlekla.  Asi se synkovi mámy zželelo, vrátil se pro mě a kolo mi vzal. A pak ho napadlo natrhat trávu a nacpat ji pěkně pod plášť.  "Dál na něm zkusí jet Zuzka, ta málo váží, ty si vem její, ať na tu Jizerku dojedem" navrhl řešení nakonec....

jen se mi vysmívej

A tak jsem docela zdárně dorazili na kraj osady Jizerky, kde se mi za oknem Pešákovny vysmíval kostlivec- vidíš, vidíš, můžeš si za to sama, mělas mít duši náhradní -  a kdo ví, kdo za to mohl ?  Možná už duše zpuchřelá, možná ji synek přliš nafoukl, ne jen tak pumpičkou, ale přímo kompresorem, a docela možná i moje váha, když to tak shrnu, pěkně to do sebe zapadá...

v Jizerkách 4

U Pešákovny bylo nakonec rozhodnuto -my pojedem dál podle plánu, ty s kolem dojdi nahoru na parkoviště, tam na nás počkej, s autem tam přijedem....Tohle je pohled kousek pod Pešákovnou, vidíte nebo aspoň tušíte tu cestičku nahoru k Bukovci, až tam dál za obzor musela jsem. To by mi nijak nevadilo, ale to kolo ! Sem tam z něj čouhala stébla trávy, možná jsem k smíchu někomu byla....

v Jizerkách 5

Jak jsem tak šla, pomalu do kopce, měla jsem dost času kolem se dívat.

Jizerka

osada Jizerka

Teď už jsem nahoře, zastavím se, dívám se zpátky....tam v dáli za nejzazším obzorem, tam se to stalo....

v Jizerkách

v Jizerkách 2

v Jizerkách 3

Tu smůlu, kterou jsem měla mi vynahradila tato nádherná příroda, no řekněte, není tu hezky?

moje kolo

Tak to je ono, co tehdy mě zradilo!   Mnohý by řekl, kde jsi ho vzala, takovou starou rachotinu...Ne, ne, chválím ho, předloni se mnou zas další dost dlouhou tůru v Jizerkách vydrželo. A o ní zmínku zas někdy příště.....

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Na kole v Jizerkách. nena 24. 02. 2011 - 07:25
RE(2x): Na kole v Jizerkách. adil 25. 02. 2011 - 07:54
RE: Na kole v Jizerkách. jarmila 24. 02. 2011 - 16:56
RE(2x): Na kole v Jizerkách. adil 25. 02. 2011 - 08:02