Odněkud se vedle mne vynořila čtyřčlenná skupinka - dvě ženy a dva muži, zhruba v mém věku, a dobře naladění do výletního dne. A že se zastavili hned vedle, slyšela jsem každé jejich slovo -střihneme si, tak kam? Jeden z nich, co byl zřejmě vůdce pro vybranou trasu, krátce zavelel - "Počkáme na tramvaj směr Horní Hanychov. Už jsem si zjistil, že se tu od sedumdesátky jezdí zadarmo, máte pro kontrolu občanku sebou ? Tramvaj za deset minut přijede !" Tak jsem odhadla, že vrchol Ještědu je jejich cíl. No, nevybrali si na rozhled zrovna nejlepší den, pro mračna do dáli moc vidět nebude, skoro jsem je litovala, že se o krásné pohledy ochudí. V tom se ozvala jedna z těch žen, na pohled zdravím kypící, štíhlá a upravená - " Když už tu jsme, já bych chtěla vidět radnici, prý tu mají krásnou, nepůjdem se kouknout taky na ni?" "Ne, ne, na jeden den to nestačí, na Ještěd se půjde, a než pak dolů sejdeme, už nebude čas !" - oponoval vůdce. "Víte co, kluci, že bychom se rozdělili? Vy na ten Ještěd a my dvě dolů do města. Kdypak se sem zas podíváme, my chcem vidět radnici ! Pak se tu navečer sejdeme a bude !"
Jak to ti výletníci vyřešili, to už nevím, přijel mi autobus a já s ním odjela. Ještě teď vidím jejich rozdychtěné tváře, vidět a zažít něco hezkého.....Aby si odsud odnesli vzpomínky jen a jen příjemné, to jsem jim v duchu moc přála.
