Ještě něco málo...

30. říjen 2010 | 14.33 |

Už k posledně zmíněnemu Opičáku dnes trošičku přidám a pak za ním zaklapnu vrátka. Slibuju. Ten lesík znám od svého dětství , vždyť jsem nedaleko vyrostla. Přes potok, pěšinkou vzhůru, na silnici přes letiště a kolem Opičáku jsme s maminkou chodili do krámku u mostu pro běžný nákup. Někdy i k tramvaji do města. Kolem dvou hangárů, ty ještě stojí a střežil je hlídač s vlčákem. V lesíku občas i vojáci cvičívali tak jako na louce pod letištěm.  O kousek dál mívali stráž, zbytky dřevěných budov tam jsou ještě do dneška.  Jednou mě maminka poslala do krámku na nákup, jela jsem na kole. To bylo takové masivní, staré dámské kolo, kdeže ty časy jsou...Jedu tak kolem, za plotem voják na zádech pušku, když nemohl jinak, tak ze mne si vystřelil:  "Holčičko, zadní kolo se ti netočí ! " A já trubka důvěřivá se za sebe honem ohlédla...No, asi se tomu pěkně smál.... No byla jsem ještě dítko, snad mě to omlouvá... Ale vrátím se tedy k Opičáku na ten mám také vzpomínku, je to už také hodně let. Měla jsem zrovna odpolední a na noční mě včas nepřišla druhá vystřídat. Přišla tenkrát až před půlnocí a já z města tmou domů šlapala. A kolem Opičáku, listopadová noc a stromy se větrem skláněly, já oči na šťopkách, no bála jsem se, jak jinak. Když došla jsem k hangárům, tam hlídač a pes a na sloupu světlo, to jsem si oddychla, opravdu....Jako by mě někdo honil jsem dál domů pelášila... A tak vzpomínek dost a ještě dám nakouknout do lesíku, je tam torzo starého stromu, snad černého topolu. Jeho mrtvé tělo už se nezazelená, už ptáčkové v koruně nezahnízdí, už postupně zmizí co z něho zůstalo...

stařeček 1

tak to je on, černý topol, vlastně jenom torzo jeho starého už mrtvého těla, dostat ho celého do záběru nebylo možné, tak aspoň tak...

stařeček

stařeček 2

stařeček 9

jeho kdysi silné paže už nějaký čas na zemi tlejí, pokryté mechem a spadaným listím...

stařeček 3

stařeček 5

stařeček 6

stařeček 8

k tomu není co dodat, žalostný konec, smutná je to podívaná...

podle Opičáku

to už jsem venku z místa teskného podzimu a naproti ruch až do večera- dříve tam jen louky a pole bývaly...

nákupní zóna

stojím opravdu u lesíka, tam ticho a klid a tady to žije až přespříliš...

přes letiště

tady je louka pod letištěm, patří teď městu a jak se stará - vidíte, dříve se sekala než všechno skončilo, zájmy jsou úplně jiné...kolem letiště

už blížím se k domovu a i Ještěd jsem chtěla z toho dne dát, ten mám však za zády a proti slunku, takže nic....

cestou Ostašovem

už jenom pohled, za letištěm, už je to kousíček k domovu

chlupáčkové 2

tihle dva chlupáčci si pospolu hověli na sluníčku, když jsem je cestou míjela, hned mi bylo veseleji, líp, než když jsem ten zničený topol spatřila...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Ještě něco málo... nena 30. 10. 2010 - 20:09
RE(2x): Ještě něco málo... adil 30. 10. 2010 - 23:07