Někdy stačí jen málo....

30. květen 2010 | 23.45 | rubrika: první rubrika

Probudila jsem se do nedělního rána, takového nanic. Bylo zamženo, sluníčko nikde a moje nálada pod psa. Myslím, že to zná každý, člověku se do ničeho nechce a do mysli se vtírá nějaký splín....Kouknu se z okna a přemýšlím jak z toho ven. Za  chvíli klepe na dveře malý Matěj a volá: "Babičko, půjdeme do lesa, nechceš jít s námi?" To se ví, že jsem se ani chvilinku pobízet nenechala. Kuchyni jsem tu stávku konečně vyhlásila, aspoň jediný den. Jakápak stávka, zbylo dost od včera, tak výčitka žádná. A  za ty dvě hodinky courání po lese jsem všechny chmury zahnala pryč. Vždyť to tvrdím neustále, les je balsám pro duši.....

v lese obr

cesty lesem jsou většinou udržované

v lese obr

já jsem malý hříbeček

v lese obr

podívejme ! hříbek kovář krčí se tu..

v lese obr

a tady zase doktor stromů odvedl svou práci

v lese obr

krásné ticho po pěšině

v lese obr

pro srnky tu nebezpečí

v lese obr

krmelce jsou opuštěné, travičky je už dost

v lese obr

tady loubí z mladých smrků

v lese obr

nad hlavou se modř prodírá

v lese obr

a pokácené borovice

v lese obr

potůček se dolů žene

v lese obr

v lese obr

a kapradím prodírá

v lese obr

malá tůňka na jeho cestě

v lese obr

přes les tu jede i vlak

les obr

na kamenných stěnách viaduktu je tato mechová mozaika

v lese obr

Matýsek objevil pampelišku, opravdu byla tak dlouhá

v lese obr

a na kraji lesa mařinka mává nám na pozdrav, čas je jít domů a chmury jsou pryč...

Matěj obr

a zvečera Matýsek mi večerku troubí, možná slyšeli, šlo mu to fakt !

Matěj obr

nakonec po hezké neděli je čas jít spát !

Víkendové zastavení...

28. květen 2010 | 01.12 | rubrika: první rubrika

Jé, víkend, konečně ! To si říká spousta lidí, hlavně těch, co mají povinnosti v zaměstání. No a nás, co už tyto povinnosti nemáme, nás je tedy také požehnaně ! Ó, my se máme, že? Ale to bych zrovna rozebírat nechtěla. Ono má oboje rub a líc... I když pro mne, díky tomu, že už nikam nemusím, pro mne jsou všechny dny tak nějak úplně stejné, takové, jaké si je udělám. Ne nadarmo se říká, jaké si to uděláš, takové to máš.... A tak si tak jedu, v mém rozjetém vlaku, neumím a nemůžu z něj vyskočit. A ten můj vláček jede čím dál pomaleji, občas mu dochází energie. Nechám těch úvah a raději se vrátím k víkendu, vlastně k poslednímu sobotnímu dni. Nemusela jsem vařit, jaká úleva, však vařím den co den a nechtějte vědět kolik už let ! Byli jsme pozváni rodinkou mladých na zahradní grilovačku. Šikovný synek vyrobil gril, byla to taková premiéra. I počasí přálo, bylo to fajn. Můj nezbytný foťáček zahálet nesměl, když už jsem docela ráda zahálela já. A i ti naši malí vnuci, víkend, nevíkend, pěkně si to užívali....

grilování

kluci obr

kluci obr

kluci obr 11

kluci obr 9

Kryštůfek obr

Kryštůfek obr

Kryštůfek obr

kluci obr

Takový obyčejný den...

26. květen 2010 | 07.18 | rubrika: první rubrika

Včera ráno jsem vstala o páté a za oknem příslib dobrého dne.  Konečně neprší říkám si a ještě si vychutnávám hodinku klidu než se Matěj probudil. Hodně nám pršelo a zahrada čeká. Je tam spousta práce a s Matýskem za zády to trochu zdržuje. Křivdíš mu, babičko, pomáhá rád... Tak nejdřív nakrmit kočku tulačku, už na nás čeká, kotě jsme nenašli ,moc dobře ho ukryla. Nakrmit slípky a posbírat slimáky, potvory ožerou všechno, co jen se dá. A pak koukám po zahradě do čeho se pustit dřív. Zem je mokrá, přemokřená, plevel roste úplně všude. Na záhonech, ve skleníku a je s ním těžký boj. A v duchu si říkám, děvče, bereš si toho na sebe moc, vždyť bys to dělat nemusela, ale chceš to mít u domu hezké, tak se snaž, pořád mě něco pohání....A oběd uvařit je také třeba, vrtuli někde měla bych mít... "Babičko, babičko, já bych chtěl do lesa" žadoní po obědě Matýsek. Víš co, tak půjdeme, ale jen na chvíli, pak si musíš trochu odpočinout, než přijde maminka z práce. Zvládli jsme tu malou procházku , Máťa hned usnul a já měla chvilinku sednout si u kávy. Než jsem ji dopila tak přišla mamča Šárka a "služba" mi pro dnešek končí. Ale venku, kolem domu, tam je práce nekonečná a samo se nic neudělá. Před osmou večer jsem měla už dost a pomalu končil jeden můj obyčejný den....květen ve skleníku

Skleník jsem nechala být, nejdřív vše vynosím ven

květen 2

vyšli jsme z domu a koukali kolem

květen 3

na krásný keř šeříku co pěkně voněl

květen 6

na květy kaštanu co stojí u cesty

květen 4

na květy klokočí

květen 2010 3

na louku posetou pryskyřníkem

květen 2010 2

a na náš Ještěd co zhora se dívákvěten u lesa

až došli jsme k lesu

květen pampelišky

tam ještě kvetly pampelišky

květen les 2

tak babičko nezdržuj, půjdeme dál ?

květen les 1

je tady hezky

květen mokro v lese

ale dost mokro

květen 2010 3

nejsou tu houby, diví se Matýsek

květn les 5

babičko, koukej, jak smrček obrůstá

květen les 4

tak ještě nakouknem a honem zpátky domů

květen Máťa po procházce

to jsem se provětral, to se mi spí.....

V zajetí snů....XXX

25. květen 2010 | 06.06 | rubrika: první rubrika

Snění není bdění říká jedno přísloví a na každém přísloví bývá zrníčko pravdy. Ty naše sny mívají svou vlastní řeč, která k nám promlouvá v tajemných hádankách. A já snívám často, jak si to vysvětlit ? To bývám na cestách, v neznámých krajinách, plných zmatků, překážek a hledání. Snad je to odraz z nitra mé duše, odraz myšlenek a zážitků někdy i nezdarem protkaných.

j rok 2OO6-2OO8 274

A já odpověď neznám,  jistě je něco, mezi nebem a zemí.......

j rok 2OO6-2OO8 611

                                         

Návraty...xxx

24. květen 2010 | 13.53 | rubrika: první rubrika

Rádi se někam vracíme. Asi nejraději domů,  do bezpečného místa, které důvěrně známe. Ale občas se vracíme i tam, kde se nám líbilo a bylo nám dobře. Třeba někdo rád moře a prosluněné pláže,  jiný zas toulky domovinou. Však je na výběr možností dost !  Neznám nic lepšího než si vyšlápnout ven, starosti za hlavu, jít jen tak za nosem, rozjímat  a cestou vnímat a vstřebávat okolní krásu. Tak snadno potkáš místo svých návratů. I já ho už našla, i já ho mám.  Tak dnes sice jen vzpomínka, ale přijdu k vám zase, jak jen to půjde, moje milované  Jizerky !  Chete-li také, tak pojďte se mnou.....

                              

53

53

3

4

19

Jizerka 6

27

Jizerka 6

5

Jizerka 6

21

42

Jizerka 6

Jizerka 6

Jizerka 6

Jizerka 6

Jizerka 6

28

Když se ráno probouzí....

23. květen 2010 | 06.20 | rubrika: první rubrika

  Jsou rána mnoha tváří, každý ho vnímá po svém. Jsou rána kalná a bez nálady, jsou rána sluníčková. A ta má jistě každý z nás nejraději. Takové ráno slibuje krásný a vydařený den. Takové ráno nás positivně nastartuje, vlije do žil více energie. O to více, když je třeba ráno nedělní, tak jako dnes a většinu z nás netrápí každodenní pracovní povinnosti. Těšíš se, ale ouha ! Probudíš se, slunko nikde, ani náznak a tolik jsem si večer plánovala. Zanedbaná zahrada čeká a skoupé sluníčko někde za mraky těžkou mlhou přikryté a spí a spí......

                probouzí de den

V náruči lesa...xxx

21. květen 2010 | 05.51 | rubrika: první rubrika

Les mám odjakživa ráda.  Ticho a klídek, hotový balsám pro duši.  Mám ho skoro za humny, můžu ho procházet celé hodiny ani domů se mi nechce, jak je mi v něm dobře. Letité smrky a listnáče, houští a paseky, mladé smrčiny a skupinky bříz, ostrůvky borůvčí, mechové polštářky, tlející pařezy, je na co koukat.  Les je k nám štědrý a když rostou houby, o to víc voní. To je náš les.

Najdou svůj stálý domov ?xxx

20. květen 2010 | 13.22 | rubrika: první rubrika

Já domov mám.  Ale   "kočka" už nejsem, ani dřív jsem nebyla..... A kam se podíváš, stále je koček plno.  Nejen těch dvounohých, i ty co běhají po čtyřech jsou hezké a přítulné. A zrovna jedna z nich teď potřebuje domov pro kočičí mámu a její čerstvě narozená mláďata.  Zatím si pomohla sama a nikoho se neptala. Malá černá tulačka. Kde se vzala, tu se vzala, před časem se usadila někde poblíž našeho domu. Každý den za rohem plaše vyčkávala až mi došlo, že asi žádný domov nemá. Bylo mi jí líto. Zvykla si, že jí pokaždé něco přinesu k snědku, chytit se však nedala. Včera jsem ji zahlédla jak nese v tlamičce své mládě a šup s ním do naší kůlny.  A co teď, kolik jich asi bude a co s nimi dál?  Naštěstí je nedaleko útulek pro opuštěné pejsky a kočičky, snad je tam vezmou. O kočkách se říká, že jsou falešné. Nevím. Z toho útulku kocourka máme, byl malinký když jsme si ho vzali. A falešný rozhodně není. Je s námi už 6 let a stále je přítulný a vděčný. Z prevence je kastrovaný, to aby těch malých čtyřnohých tuláčků nebylo více než jich už po světě běhá. Jmenuje se Max a máme ho rádi. Tak mějte štěstí jako Maxík, přeju vám ho kočičáci !

          kocour Max na vartě

Jak je vidím já....

19. květen 2010 | 00.06 | rubrika: první rubrika

      Matýsek a Kryštůfek....xxx

       Jsou to dva malí rozumbradové. Veselí a hraví,tak jako všechny zdravé děti v tomto věku.  Jsou milí, dovedou i zazlobit. Jsem jejich šťastnou babičkou.květen 2010 část 1květen 2010 část 1květen 2010 část 1květen 2010 část 1květen 2010 část 1prosinec- 2OO9 leden 2010 070květen 2010 část 12prosinec- 2OO9 leden 2010 1162prosinec- 2OO9 leden 2010 119222prosinec- 2OO9 leden 2010 004

Drahuška xxx

18. květen 2010 | 06.48 | rubrika: první rubrika

Jsem ráda, že jsem Tě poznala. Moc si Tě vážím a Ty to jistě víš. Bylas to Ty, trpělivá osůbka, která mi pomáhala překonat těžkosti nového náročného zaměstnání. Byla jsi mou dobrou učitelkou i kolegyní. Jak se říká, člověk na pravém místě. Bylas mi vzorem, hodně jsem se od Tebe naučila. Na to se nezapomíná a patří Ti dík. A včera byl velký důvod k setkání, viď? Přišla jsem s květinou, popřát jen dobré do dalších let, popovídat si a zavzpomínat. Jsi stále stejná, vůbec ses nezměnila. Nikdo by nevěřil, že je Ti 78 let. Měla jsem štěstí, že jsem Tě před 30 lety potkala. Tak hodně zdraví, moje milá Drahuško !

žádné komentáře | přidat komentář

Učení, mučení....xxx

17. květen 2010 | 07.08 | rubrika: první rubrika

Učení, mučení... To už bych měla mít dávno za sebou. Ale člověk se musí učit vlastně celý život, nikdy nemůže říci, že všechno umí, všechno zná a všude byl... Nalhával by sám sobě. Tak jsem se včera učením mučila dlouho do noci a přiznám se, že nebýt paní Irenky, které jsem vyslala své SOS , tak bych tyto první řádky do svého blogu asi nenapsala. A tak jí tímto ještě jednou děkuji. Teď už musím spěchat do bílého dne, probudí se můj malý vnuk, kterého mám přes den na starosti a čeká mě normální, všední den. Copak asi přinese, nechám se překvapit. Přáníčko bych měla a myslím že nejsem sama, moc nám chybí sluníčko, bylo by nám na tom světě přece jen veseleji.